Román Ulrich je postaven na matení pojmů, matení čtenářů a ve výsledku i na matení samotného autora. Hrdinou je běžný občan Ulrich, pohybující se mezi smetánkou lidského plemene, které sestřeluje z nebes vlastní sebedůležitoti sžíravými poznámkami. Autor v textu nahrazuje lidskou výjimečnost za prosté hnutí střev. Román Ulrich - konverzační komedie beze smyslu. Román Titus se vrhnul do světa v dobrodružnějším hávu. Šílené skoky realitou, časem, zemí i uvědoměním si vlastního osudu. Absurdní freska vysmívající se bytí, ale i nebytí. Autorův styl psaní je velmi osobitý. Jeho gradování děje překvapivé.